1895
V roce 1895 byla uspořádána Národopisná výstava československá v Praze, která vyvolala neobyčejný zájem o staré památky po celém území Zemí Koruny české. Tímto impulsem vzrostl zájem o pořádání okresních výstavek a nejinak tomu bylo i v Blatné. Díky Okresnímu výboru v Blatné a přátelům památek byly schraňovány předměty na zámek Blatná, kde byla uspořádána jejich výstava.
 
1911
Amatérský archeolog a učitel Josef Siblík dne 27. prosince 1911 představuje svou vizi o zřízení muzea na zasedání obecního výboru v Blatné. Obecný výbor Siblíkovu žádost vzal v úvahu a dokonce na přípravné práce vyčlenil menší finanční obnos, ale další kroky v jeho ustanovení nebyly učiněny.
 
Okresní musejní spolek a Okresní museum 1922–1951
1922
Příznivější situace pro ustanovení muzea nastala po 1. světové válce s nově vzniklou Československou republikou. Dne 16. listopadu 1921 svolal Josef Siblík schůzi přípravného výboru k ustanovení muzea v Blatné, který si vyčlenil rok na to, aby muzeum jako takové vzniklo. Výboru se podařilo nashromáždit základ budoucí sbírky (např. Siblíkova archeologická sbírka), získat prostory pro muzeum na dnešní škole J. A. Komenského a schválit stanovy zemskou vládou. Když už vzniku muzea nic nebránilo, sešla se 10. 12. 1922 poprvé valná hromada Okresního musejního spolku, která tímto okamžikem začala spravovat Okresní museum s předsedou a kustodem Josefem Siblíkem.
 
1923
V roce 1923 přivítalo muzeum své první návštěvníky, a to každou neděli mezi 11. a 12. hodinou. Ve dvou místnostech v budově školy J. A. Komenského mohli zhlédnout přes 1000 předmětů. Průvodcem byl samotný Josef Siblík, který místní vybízel, aby vše co má paměť a historickou hodnotu odevzdávali do muzea k trvalému uchování.
 
1931
Zdraví Josefa Siblíka bylo již delší dobu nalomené, a proto potřeboval pomoci s kustodstvím v muzeu. Rovněž často chyběl na zasedáních výboru či valných hromadách Okresního musejního spolku. Jeho náhlý skon v dubnu 1931 byl pro všechny šokem. V čele spolku ho nahradil Msgre. Jan Pavel Hille.
 
1937-1951
Po smrti Josefa Siblíka začal postupný úpadek muzea, ke kterému se přidala i špatná hospodářská a politická situace. V roce 1937 muselo muzeum uvolnit třídu a přesunulo tak část svých sbírek do domu čp. 322 (dnešní budova radnice). Zbytek předmětů sem byl navezen až o 4 roky později a muzeum se tak stalo přeplněným skladištěm a nepřístupným pro veřejnost. Poslední ranou pro muzeum bylo úmrtí J. P. Hilleho v roce 1943, protože již zde nebyl nikdo, kdo by řádně vedl muzeum. Ke konci války byly sbírky přestěhovány na zámek Blatná, kde v té době bylo ubytováno i americké vojsko, a v roce 1948 byly uskladněny v Rozdražovském křídle zámku Blatná. Jelikož nebyla obnovena činnost spolku, byl v roce 1951 Okresní musejní spolek rozpuštěn a sbírky převzalo město Blatná.
 
Městské muzeum v Blatné 1951–1963
1951
V roce 1951 Místní národní výbor po převzetí sbírek ustavil Městské muzeum v Blatné a správcovstvím pověřil Josefa Šilhu, který měl najít trvalé místo pro muzeum, uspořádat sbírky a provést inventarizaci. Kvůli náročnosti této práce se Šilha své pozice vzdal a od 1. května 1953 ho nahradil Josef Bouček.
 
1954
Ke konci roku 1953 propůjčila Státní památková správa muzeu starý palác blatenského zámku. Bouček tak získal naději na rychlé otevření muzea, ale muselo nejdříve dojít k nutným úpravám prostor. Ve 2. polovině roku 1954 byly dokončeny úpravy místnosti v I. poschodí starého hradu, a proto mohla být část sbírek přestěhována. Samotné stěhování neprobíhalo hladce, obzvláště velké předměty musely být vytahovány přes balkon po ližinách do patra.
 
1954
V roce 1954 při městském muzeu vznikl vlastivědný kroužek, který sdružoval osoby mající zájem o dějiny a předměty historické a umělecké povahy. Členové neplatili žádné příspěvky, ale pomáhali s instalací výstav, stěhováním, získáváním nových předmětů pro muzeum, organizováním přednášek, vlastivědných exkurzí a později autobusových zájezdů. S pomocí kroužku byly v roce 1954 nainstalovány dvě výstavky. První v místnosti propůjčené správou zámku k 120. výročí vzniku národní hymny „Kde domov můj?“ a k 150. výročí narození jejího prvního pěvce Karla Strakatého, rodáka blatenského (4. července - 15. října 1954). Druhá byla v prosinci k 100. výročí úmrtí Jana Pravoslava Koubka krátce umístěna v místnosti okresního sekretariátu Československého svazu mládeže vedle ONV (9. - 12. prosince 1954).
 
1957
V roce 1956 se mělo muzeum otevřít veřejnosti a zpřístupnit své dlouho skrývané sbírky, ale postup oprav starého paláce se neustále zpožďoval. Ač se Bouček snažil sebevíc, od roku 1953 mu bylo jen slibováno, a v otevření muzea skoro nepokročil. Boučkovým nástupcem se od 1. července 1957 stal Karel Rataj, bývalý školní inspektor.
 
1957
Hlavním úkolem Karla Rataje bylo zpřístupnit sbírky veřejnosti, čehož se ujal svědomitě a ihned začal s prozatímní instalací v I. patře starého paláce po vzoru Josefa Siblíka. Do konce roku 1957 mohli návštěvníci ve velké síni obdivovat vitríny plné keramiky, porcelánu, uměleckořemeslných předmětů, perníkářských forem, tisků, pečetí, mincí, předmětů z cínu, církevních rouch, skla, hodin, textilu, cechovních truhel a obrazů. V další místnosti rozmístil měšťanský nábytek a nezapomněl ani na zakladatele muzea, kterému byla věnována třetí místnost s jeho nálezy, tzv. Siblíkova síň.
 
1958
V následujícím roce Rataj rozšířil stávající expozici o historický vývoj od doby prehistorické, přes feudalismus, kapitalismus až po budování socialismu. V jednom rohu vstupní síně nainstaloval selskou světnici s malbami na skle a v nástěnných vitrínách byl zdokumentován vývoj okresu po stránce politické. Dokonce uspořádal malý přírodovědný koutek zaměřený na geologii a faunu okresu.
 
1963
Ač bylo muzeum přístupné veřejnosti, jeho další existence závisela na dvou faktorech. Prvním bylo dodělat urgentní opravy starého paláce (protékala střecha, zrestaurování fresek, vybudování schodiště z přízemí do I. patra a schodiště z I. patra do II. patra, …) a druhým zmodernizovat vzhled expozice a zabezpečit vystavené exponáty. Na opravy paláce ale nebyly peníze a k úpravě expozice nedošlo, protože se na jaře 1963 MěNV v Blatné rozhodl muzeum zrušit s možností jeho pozdější obnovy.
 
Cesta ke znovuotevření muzea 1963–1973
1967–68
Obnovení muzea záviselo na rekonstrukci starého paláce, která se neustále odkládala. Až v roce 1967 došlo k malému pokroku. Střecha starého paláce byla již v tak katastrofálním stavu, že do něho silně zatékalo, a Městský národní výbor si byl vědom ohrožení sbírek, proto hledal nové místo, kam by je mohl prozatímně umístit. Jejich nové sídlo se našlo nedaleko zámku v budově bývalého okresního soudu v I. patře na náměstí Míru čp. 212 (dnešní budova muzea). Samotné stěhování začalo 15. listopadu 1967 a přehouplo se do dalšího roku.
 
1973
Městský národní výbor požádal nadřízené orgány o schválení znovuzřízení Městského muzea v Blatné s účinností od 1. 1. 1974. Dne 21. prosince 1973 se kvůli tomu sešli představitelé MěNV v Blatné, Krajského národního výboru České Budějovice, ONV Strakonice, Jihočeského muzea v Českých Budějovicích a Muzea středního Pootaví ve Strakonicích. Přítomní se shodli, že ze sbírek dřívějšího městského muzea bude zřízen Památník města Blatné jako organizační součásti – pobočky okresního muzea ve Strakonicích s vlastním organizačním řádem, který vymezí i vztahy k MěNV v Blatné. Trvalým umístěním památníku byla nakonec stanovena budova na náměstí Míru čp. 212.
 
Památník města Blatné – pobočka Muzea středního Pootaví ve Strakonicích 1974–1978
1974
K 1. 1. 1974 byl ustaven Památník města Blatné jako pobočka muzea ve Strakonicích a sídlil v dnešní budově muzea. Ten se veřejnosti slavnostně otevřel dne 10. srpna 1974 u příležitosti výstavy obrazů výtvarného a literárního díla básníka a zasloužilého umělce Ladislava Stehlíka.
 
 1974–1978
Památník využíval k výstavám zpočátku jen prostory na náměstí Míru 212, ale od roku 1977 po opravě starého paláce na blatenském zámku pořádal výstavy i ve II. patře vedle freskového sálu. Samotný freskový sál byl využíván pro slavnostní vernisáže, při nichž byla představována osobnost umělce za doprovodu hudby či recitace. Během tohoto období se konaly především umělecké výstavy, například z díla ak. mal. Bohumila Ullrycha, ak. mal. Jiřího Mádla, ak. mal. Cyrila Chramosty, ak. mal. Jindřicha Veselky, ak. mal. Karla Stehlíka, ak. sochaře Františka Mrázka či nár. um. Břetislava Bendy.
 
1977
V žádosti ze dne 4. listopadu 1977 požadoval MěNV obnovení městského muzea v Blatné. Poukázal i na fakt, že památník, který je veden okresním muzeem, nemá kapacitu na to, aby mohl zpracovávat problematiku blatenského regionu, ať už z hlediska historického, národopisného, nebo z hlediska vývoje dělnického revolučního hnutí. Odbor kultury JčKNV po prostudování příslušných materiálů odsouhlasil zřízení Městského muzea v Blatné, které bude podřízeno MěNV, a doporučil, aby muzeum v Blatné bylo ustaveno k 1. 11. 1978.
 
Městské muzeum v Blatné 1978–2011
1978
K 1. 11. 1978 byl Památník města Blatné transformován v Městské muzeum v Blatné, v němž nastoupil jako jeho vedoucí Karel Petrán, který byl od 1. 8. 1978 zaměstnán jako odborný pracovník pro Památník města Blatné.
 
1979
Hlavním úkolem muzea bylo dokončení a otevření expozice „Blatná v socialistické výstavbě“. Ta byla připravována pracovníky Muzea středního Pootaví ve Strakonicích a v jejich spolupráci byla slavnostně otevřena 9. května 1979 v přízemí starého paláce na zámku Blatná. Její návštěvníci tak mohli zhlédnout rozvoj města od roku 1945 do současnosti. Otevřená část byla pouze I. etapou a v plánu bylo ještě vybudovat II. část, která měla pokrývat nejstarší dějiny Blatenska až po rok 1945. K její realizaci však nikdy nedošlo. V roce 1986 byla tato výstava kvůli zhoršujícímu se stavu prostor přestěhována do bývalé školy ve Vahlovicích.
 
1985
V roce 1985 vyčnívá z činnosti muzea jeho účast na oslavách 750. výročí od první písemné zmínky o Blatné z roku 1235. K tomuto výročí připravoval Petrán delší dobu sborník vlastivědných prací, který byl vydán ve spolupráci s Městským národním výborem v Blatné. Právě muzeum zajistilo výběr jednotlivých přispěvatelů a dodalo podklady a fotografie k příspěvkům. Čtenáři se tak dozvěděli o pravěku, historickém vývoji mezi léty 1235–1601, 1848–1914 či během 1. světové války, o rybníkářství, kamenoprůmyslu či o pozdně středověkých nástěnných malbách na zámku Blatná.
 
1989
Pracovníci muzea si delší dobu stěžovali na nedostatečné prostory, a proto mělo muzeum v budově na náměstí Míru 212 získat další. Zároveň se uvažovalo o úpravě budovy čp. 213 (Kaplanky), ve které mohly vzniknout nové expozice. Přišel ale rok 1989 a s ním sametová revoluce, která změnila mnohé. O zámek se přihlásila rodina Hildprandtových, která v restituci získala svůj majetek nazpět. Hrozilo, že muzeum přijde o výstavní prostory na zámku. Nakonec vše bylo smluvně ošetřeno, a proto zde mohly muzejní výstavy nadále probíhat.
 
2006
Během Petránova působení se rovněž řešila otázka stálé expozice, kterou od druhé poloviny 80. let 20. století muzeum postrádalo. Vzhledem k omezeným finančním možnostem byly jednotlivé její části otevírány postupně, přičemž I. část vlastivědné expozice byla zpřístupněna v roce 2006. Tato expozice byla původně umístěna v II. patře na náměstí Míru 212 a prezentovala tradiční místní povolání jako kamenictví, rybářství, ševcovství, dokumentovala cechovní výrobu včetně cechovních korouhví a přiblížila i lidový a měšťanský interiér.
 
1978–2011
Za své dlouholeté působení v muzeu uspořádal Karel Petrán mnoho výstav, které byl v době komunismu nucen podřizovat stranické politice. Musel pečlivě vybírat, které umělce do Blatné pozve, přesto i on „dostal přes prsty“, když v roce 1986 udělal výstavu Františka Bílka – plastika, kresba, grafika. Za své 30leté působení značně rozšířil sbírkový fond muzea, přičemž se nejvíce rozrostl fond výtvarného umění. Dále inicioval tvorbu katalogů k výstavám a z publikačního hlediska přispíval i do Blatenských listů minirubrikou „Drobné památky Blatenska“. Z větších publikací musíme zmínit podíl na vydání Sborníku k 400. výročí Blatné. V rámci kolegia jihočeských muzeí spolupracoval s mnohými institucemi, což vedlo i k pořádání putovních výstav či společných výstav.
 
Městské muzeum Blatná (2012 – dosud)
2012
Ke konci roku 2011 byly na Městském úřadu v Blatné nastoleny organizační změny, které se týkaly především kultury. K datu 31. 12. 2011 byl zrušen odbor školství a oddělení kultury a záležitosti související s kulturou převzala od 1. 1. 2012 příspěvková organizace Centrum kultury a vzdělávání Blatná (CKVB), která se v roce 2021 přejmenovala na Kulturní Plantáž Blatná. Kromě plánování a realizace nejrůznějších kulturních a vzdělávacích projektů KPB pod sebou zahrnuje muzeum pod názvem Městské muzeum Blatná, knihovnu, kino, informační centrum a komunitní centrum.
 
2016–2019
Jedním z hlavních úkolů pracovníků muzea bylo vybudovat novou stálou expozici, jejímiž autory jsou Petr Chlebec a Taťána Fryštáková. Expozice byla budována na etapy mezi lety 2016–2019 a nese název Muzeum všemi smysly. Proč? Protože zde používáte nejenom zrak, ale můžete si historii poslechnout, přivonět k ní či osahat. Expozice dokumentuje dějiny Blatenska od pravěku po současnost a vyniká svou interaktivitou, kdy je většina exponátů, informačních tabulí a didaktických prvků ukryta v šuplících a skříňkách.
 
2020
Práce hlavních autorů a celého kolektivu, který se podílel na vybudování stálé expozice a čítal téměř na 60 lidí, byla oceněná v XIX. ročníku Národní soutěže muzeí Gloria musaealis 2020. V rámci kategorie Muzejní výstava roku 2020 se blatenská expozice z celkového počtu 40 přihlášených projektů umístila na 6. místě, kdy porazila mnohá velká muzea. Pomyslnou „třešničkou na dortu“ bylo získání Zvláštní ceny od poroty v rámci této kategorie.