Komunitní sad o rozloze přibližně 40 × 90 metrů se od roku 2021 postupně rozrůstá díky spolupráci se školami, které se podílejí na výsadbě nových dřevin. Ty doplňují původní zeleň a rostou jak ve vlhké centrální části mokřadu, tak podél sušších okrajů. Tento přirozeně členitý prostor nabízí nejen útočiště pro ptáky, hmyz a drobné živočichy, ale je také místem pro odpočinek, tvoření i vzdělávání.
Sad funguje jako venkovní učebna pro školy, otevřený prostor pro komunitní setkávání a relaxaci. Zachovaný mokřad zůstává středobodem celé plochy, okolí je určeno pro ovocné stromy, volně udržovaný trávník, dětské hry a výukové aktivity. Okraje sadu doplní bobulonosné keře, které podpoří biodiverzitu i estetickou hodnotu místa.
Aktivní zapojení komunity je plánováno také v rámci vytváření herních prvků, laviček, vrbového plotu, kamenných zídek či příbytků pro hmyz. Dobrovolníci se mohou podílet i na ručním kosení, zvelebování mokřadu nebo přírodovědné výuce.
Inspirací pro podobu sadu byla jihočeská kulturní krajina – blatenské aleje, staré sady a místní odrůdy ovocných stromů. Důraz je kladen na pestrost výsadeb, zadržování vody v krajině a vytváření tzv. refugií – přirozených útočišť pro volně žijící živočichy.
V roce 2024 zde díky iniciativě Mgr. Lucie Kočovské a spolupráci se školami vzniklo broukoviště, hadiště a bidýlko pro dravce.
Komunitní sad se tak postupně proměňuje v lokální biocentrum – místo, které prospívá lidem i přírodě. Nabízí prostor k odpočinku a pěstování plodů, ale také bezpečné útočiště pro ptactvo, hmyz a drobné savce, jejichž populace v krajině klesají. Právě taková pestrá, přírodě blízká stanoviště bez zásahů chemie či techniky jim dávají šanci přežít.
Díky mokřadu a celkové koncepci má sad také významné ekologické funkce – zlepšuje mikroklima v okolí, působí proti erozi, slouží jako větrolam a stává se živým příkladem toho, jak lze krajinu obnovovat smysluplně a s citem.